4.den - středa 26.8.2020
I středa by měla být slunečná, minimálně v první polovině dne a tak se stejně jako včera po snídani přesouváme na parkoviště pod lanovkou Ankoglebahn. Tentokrát však nemíříme vzhůru do světa velehor, ale vyrážíme na procházku malebným údolím Seebachtal. Už první pohledy pár metrů od parkoviště nejsou k zahození.
Jen o pár desítek metrů dále je pak parádní hřiště, alespoň chvilkovou návštěvu nemůžeme vynechat hnedle takhle po ránu, větší dovádění pak máme s Hynečkem předjednáno po návratu z výšlapu :-)
O další kousek dále procházíme kolem již známého jezera Stappitzer See a je třeba uznat, že krásně je tu nejen brzy ráno.
Na konci jezera se turistické cesty větví, široká a pohodlná cesta údolím pokračuje rovno a my máme v plánu se po ní vrácet zpět od chaty Schwussnerhütte, ke které se vydáváme po místní naučné stezce Naturlehrweg. Ta nám nabízí krásy místní přírody nejen na informačních tabulích, ale i přímo naživo.
Naučná stezka vede většinou ve stínu lesa a výhledy do kraje jsou značně omezené, občas nás ale přece jen zavede až k říčce Seebach a pak je opravdu nač koukat.
Za necelé dvě hodinky přicházíme k chatě Schwussnerhütte, na oběd je však ještě brzy a tak se po chvíli vydáme pomaličku na cestu zpět.
Celé údolí je lemována mnoha tu většími tu menšími bezejmenými vodopády.
I pohodlnější cesta zpět nabízí parádní výhledy.
A na závěr slíbené řádění na hřišti, ale sil už oproti ránu celkem ubylo, takže to nakonec zvládáme docela rychle :-)
Po obědě si jde Hyneček tentokrát odpočinout a já se mezitím běžím podívat na vyhlídku Margarethen Pavillion nad Mallnitzem. Sluníčko už se schovalo za vysokou oblačnost ale špička Ankogelu se prozatím v mracích neutopila.
A odpoledne, jako už tradičně, jdeme plovat do místních lázní.