3.den - úterý 25.8.2020
V úterý by se nám konečně mělo opět ukázat sluníčko a vypadá to, že tomu skutečně tak bude, protože časně ráno je obloha poseta hvězdami. Neváhám tedy a vyrážím na ranní fotolov k nedalekému jezeru Stappitzer See. Drobné cáry mlhy a první paprsky barvící vrcholky hor vůkol vytvořili jako obvykle parádní atmosféru.
Po uplynutí zlaté hodinky se vracím na hotel a po snídani vyrážíme již všichni společně k dolní stanici lanovky Ankogelbahn, která nás za pár minut přenáší do vysokohorského světa. Horní stanice lanovky je v nadmořské výšce 2600 metrů a hned od ní si dáváme krátký, ale v téhle nadmořské výšce vcelku výživný výšplh na vyhlídku Arnldhöhe. Odtud se otevíra nejen pohled na nedaleký vrcholek Ankogelu (3252 m.n.m.)
Ale hlavně fantastický kruhový výhled do světa třítisícových alpských vrcholů včetně typické pyramidy Grossglockneru.
Sestup druhou stranou je chvílemi trošku dobrodružnější, ale s troškou opatrnosti nic nepřekonatelného.
Vydáváme se na výšlap pod Ankogelem s plánem dojít alespoň k ledovci Lassacher Kees, výhledy po celou dobu našeho putování jsou jedním slovem fantastické, na dramačinosti horám ještě přidává rychle se tvořící a mizející oblačnost.
Pomalu ale jistě stoupáme směrem k Ankogelu a počasí prozatím nejeví žádné známky zhoršení hlášeného na odpoledne.
Zbývá posledních pár výškových metrů k hraně ledovce.
A konečně jsme tu, nejprve je třeba se vyfotit pod pocukrovaným vrcholem Ankogelu.
A pak je čas na nefalšovanou koulovačku :-)
Tak ještě poslední kochací pohledy z tohoto kouzelného místa.
A vydáváme se zpět k lanovce, tentorát již kratší přímou cestou. Před návratem zpět do údolí ještě jedna fotka přímo z nástupního můstku kabinové lanovky.
A před "přistáním" ještě pohled z výšky na jezero Stappitzer See u něhož jsem dnešní nádherný den časně ráno začínal.
Odpoledne pak opět nemůže chybět návštěva Tauernbad v Mallnitzu.